Den první

Kde to jsem? Ach ano-na lodi. Probudil mě zjizvený námořník. Přijeli jsme do přístavu imperiální kolonie se jménem Vvanderferll, už sám ani nevím jak jsem se mohl dostat na tudle vězeňskou loď, ale hlavně že už jsme na pevnině. Rychle jsem prošel podpalubím, vylezl na žebřík a stanul na palubě a uviděl

Venku mě uvítala stráž. Zalekl jsem se, ale chtěla po mě pouze vědět odkud jsem přijel. Z Tamrielu, tím jsem si skoro jistý. Tam se rodí udatní válečníci, třeba se jím po čase také stanu.

Stráž mě zavedla k jednomu podivnému staříkovi. Ten se mě vyptavál a svými rafinovanými otázkami se snažil zjistit, co je mým povoláním, ale nakonec to vzdal a dal mi razítko, které na sobě neslo označení Dobrodruh. Poslal mě za Sucuelusem Ergallem. Ten mi dal balíček, který mám doručit jistému Caiusovi Cosadesovi. Řekl to takovým tónem, že jsem nemohl odmítnout a nechtěl bych vědět, co by se stalo kdybych to tak udělal.

Vyšel jsem na náměstí. Cestou jsem však v jednom koši nalezl krasný prsten s kouzelnou září. Spolu s penězi co leželi poblíž jsem si ho vzal. Na náměstí jsem potkal několik lidí a také jednoho elfa. Ptal se mě, jestli jsem neviděl jeho prstýnek. Ukázal jsem mu ten, co jsem našel a on mi řekl, že je jeho. Občas má člověk v životě vykonat dobrý skutek, tak jsem mu ho vrátil. Měl z toho velkou radost a chtěl se mi za každou cenu odvděčit. Nakonec ho napadlo, že by se mi mohla hodit sleva u jeho dobrého přítele-jediného obchodníka ve městě. To se vždycky hodí ne?

Byl jsem se podívat u toho obchodníka. Moc jsem tomu nevěřil, ale ceny opravdu byli nižší, sice ne zrovna tak, jak bych si přál já, ale ani už tak vysoké, jak by si přál obchodník. Něco jsem si nakoupil a pak se šel podívat nad obchod. Potkal jsem tam jednoho vojáka a ten se ke mě přitočil a ptal se mě jestli si nechci něco přivydělat. Mno proč ne, odvětil jsem mu. Poté mi řekl, že ten elf, kterého jsem tak potěšil jeho prstenem, má nějaké schované peníze, co mu nepatří. A jestli bych byl tak hodný a z majáku ho večer pozoroval, kde je má ukryté.

S prací jsem souhlasil a vydal jsem se na maják. Moc schodů to nahoru naštěstí nebylo a ještě navíc tam hořel oheň, takže jsem zimou netrpěl. Sedl jsem si a čekal jsem.

A skutečně. Asi dvě hodiny po setmění se elf vydal na procházku a najednou skoil doprostřed nějaké bažiny. To mi bylo podivné, tak jsem počkal až odejde zase domů a skočil jsem se podívat, co v té bažině dělal. Chvíli jsem se rozhlížel a najednou jsem uviděl, jak se ve vykotlaném pařezu cosi leskne. Byl to ten prsten spolu s 300zlaťáky a ještě nějaké magické svitky. Hned bych to měl říci tomu vojákovi. Anebo...ono do rána se toho moc nestane.