Člověk by ani neřekl, jak může být za léta noc v divočině chladná. A ten magický oheň, to taky není oheň v pravém slova smyslu. Sežehne, ale nehřeje-je to skoro až zvláštní, kolik škody dokáže napáchat. Ale nakonec jsem se nějak zachumlal do své róby(jak někdy nadávám, že je mi moc velká, tak dnes jsem tomu byl vděčen) a podařilo se mi usnout.

Běžel jsem. Běžel jsem bez dechu. Za zády jsem slyšel zmatené a hrozivé vykřiky. Změť podivných zvuků. Pak mi něco skočilo na záda a zatnulo dlouhé drápy do mých zad. Vykřikl jsem a padl k zemi. Snažil jsem se bránit, avšak nic nezabíralo. Najednou se mi před očima zatmělo.

S trhnutím a celý spocený jsem se probudil. Po nějaké bestii ani vidu ani slechu.Slunce už nějakou tu chvíli svítilo a pochmurný tmavý les se najednou změnil v prostorný prosvětlený háj. Už zase tento zvláštní sen. Asi bych už měl přestat spát v divočině, ale to víte, jsem mladý mág, od rodičů se mi peněz nedostalo a tak své jediné, těžce vydělané peníze dávám na studia a na bydlení už pak moc nevyzbývá. Jednou ale budu velký mág a budu bohatý. Spoustu drahokamů a peněz a budu ovládat všechna magická umění.

Ze snění mě vytrhlo dlouhé zavytí a výkřik. Mládý a nezkušený hraničář s křikem utíkal před velkým vlkem. Rychle jsem sebral svůj baťůžek a běžel na pomoc tomu elfovi. Když jsem je podruhé uviděl, ležel elf na zemi a měl ošklivě poraněnou ruku. Vlk stál vedle něho a chystal se mu zaútočit na hrdlo. Ihned jsem vyhrkl slova, která měla vlkovi doslova vybuchnout v hlavě, ovšem asi jsem je vykřikl přliš rychle nebo možná jsem dal špatnou intonaci do druhé slabiky, to nevím. Jak jsem řekl-učedník. Zaklel jsem a chystal se na vlka seslat další zaklínadlo. Už si mě všiml a řítil se na mě. Vyhrkl jsem zaklínadlo, ale vlk byl už příliš blízko. Otočil jsem se a začal utíkat. Avšak příliš pomalu a vlk mě svými mohutnými skoky doháněl. Najednou se odrazil. Už už jsem se chystal na rychlou smrt(jako v mém snu-uvědomil jsem si později). Zavřel jsem oči a klekl si a čekal až vlk doskočí. Ale trvalo to už nějak moc dlouho. Podíval jsem se a uviděl vlka, jak strnul ve vzduchu.

Jaká náhoda. Popletl jsem si kouzla. Celý štastný jsem na strnulého vlka zakouzlil několik blesků až vlk zavyl naposledy. Poté jsem se vrátil k elfovi. Měl velmi vážná zranění a já moc dobe léčit neumím. Vzal jsem elfa na ramena a odnesl ho k léčiteli v Hobitínu. Zatím se ještě neprobral, ale léčitel říkal, že by měl být v pořádku.